Hůrka – Poledník – Modrava

V noci, spíše k ránu mě vzbudili divné zvuky. Jako by něco poskakovalo po stanu. Že by nějaký pták? Chvilku to poslouchám, vytahuju čelovku a …. myš. A neběhá po vnějšku stanu (tropiku), ale běhá po plachtě ložnice.  Asi hledá něco k snědku. Ještě chvilku ji poslouchám a pak naštěstí usínám. Potřebuji se vyspat, zítra mě čeká přibližně 23km.

Nenapadlo by mě, že mi v noci myš okouše pantofle, které používám jako přezůvky na tábořišti.  Ale je potřeba se na to podívat z té lepší stránky, používat se dají. Vařím si čaj, dávám si snídani a koukám do mapy, kde naberu vodu. Protože jsem právě spotřeboval poslední zbytky z mé zásoby (2 l), musím ji nabrat co nejdříve. Nejlépe hned na první zastávce u jezera Laka. Odcházím tedy z tábořiště a koukám, jak se provádí servis Toi toiky u tábořiště.  Přijelo poměrně velké auto, vycuclo z ní fuj obsah a vnitřek byl vystříkán proudem vody z hadice. Ještě, že už jsem byl.

Blížím se k jezeru Laka a tak nabírám vodu z Jezerního potoka, který z jezera vytéká. Ne, nenabírám jí přímo do lahví, ale filtruji ji přes filtr. Úžasný vynález. „Díky“, nanotechnologie. Jezero je úžasné i přesto, že je u něj nějaká hulákající rodina. Popojdu kousek od nich a kochám se pohledem na jezero.

Po chvilce kochání přeci jen vyrážím na cestu. A to by se tu tak krásně odpočívalo. Ale čeká mě kus cesty. Procházím krajinou, kde jsou místy krásné, husté lesy a místy jsou jen pahýly, ale již s novým, bujícím porostem. Kochám se výhledy a šlapu. Ještě, že mám ty hůlky. Ty mi opravdu pomáhají. Taky skvělý vynález.
Po včerejších nálezech hřibů dneska potkávám cestou i ryzce. Tady se opravdu houbám daří. Pravý houbařský ráj.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ráno jsem si naplánoval polední zastávku u Frantova mostu. Tady může mít most kdejaký Franta, ale třeba to tu byla nějaká významná osoba. Odpočinout si, najíst se a trochu se prospat. Je to most přes Prášilský potok, u kterého začíná zelená turistická cesta směrem na Poledník, která je část roku (16.11.-14.7.) zavřená z důvodu ochrany tetřeva, možná tetřívka. Přesně nevím. Ale to mě netrápí, protože teď na konci srpna se na stezku smí a tak po zelené půjdu skoro až na Poledník. A jak jsem si naplánoval, tak se i stalo. I když. Málem jsem si to rozmyslel. U mostu dováděli ve vodě nějací mlaďoši. Kluk s holkou okolo 18 let a já jsem jim to nechtěl kazit. Ale co, půjdu kousek dál, protože zastávku fakt potřebuji. Shazuji batoh, sundávám boty a vybaluji jídlo. Vodu ještě mám z Jezerního potoka a vezmu ji až někde cestou, třeba na Poledníku.

Po hodince krásného odpočinku vyrážím dál. Mladý pár už odešel před nějakou dobou, doufám, že ne kvůli mně, a tak jsem na cestě sám. Překvapivě je tu nějak málo lidí. Čekal jsem jich tu mnohem víc, ale přeci jen jsem tu v pracovní dny a prázdniny se pomalu chýlí ke konci.

„To jsem si mohl myslet“, že když půjdu na Poledník, bude to pořád do kopce. Ale to jsem ostatně čekal. Šumava už jsou docela kopečky, není to žádná rovinka.
Cestou se mi otevírají opět krásné výhledy.

Protože se mi nechtěla s sebou tahat zrcadlovka, fotím jen mobilem. Škoda, ze zrcadlovky by ty fotky byly lepší. Ale i z těchto fotek se dá udělat představa jak je na Šumavě krásně.
Zrovna, když funím do jednoho z příkřejších kopců, docházím ten mladý pár, co se koupal u Frantova mostu. Nedaleko odtud je odpočinkové místo s pramenem vody, tak se tu chvíli usazujeme a povídáme si. Slečna mi s obdivem povídá, že mi to docela šlape. Přeci jen jsem vyrážel o nějakou dobu později než oni a tady jsem je došel. Od takové mladé, navíc pohledné, slečny to potěší. Po chvilce se zvedám a pokračuji. Čeká mě ještě kus cesty.
Konečně vidím Poledník. No, už jsem ho viděl několikrát, ale tentokrát je to už docela blízko. Mám v plánu se tam zastavit, dát si pivko a chvilku si pohovět.

Poledník je hora s nadmořskou výškou 1315 m.n.m a rozhledna na něm vznikla z někdejší věže vojenského zařízení elektronické ostrahy hranice. Historie tohoto místa je sice zajímavá, ale mě spíš zajímá přítomnost. „Mají tady pivo?“. Jasně. Je sice docela drahé, ale jedno si od cesty dám. Sedám si do závětří, protože je tady docela větrno a popíjím v klidu své pivko. Ale jak to tak bývá, zase se mi pokazil můj skvělý plán. Chtěl jsem si tu nabrat vodu, ale ta tu není. Protože ji sem musí dovážet, mají ji sami málo a tak mi nenalejí. Nejsem na poušti, tak si zase někde cestou přefiltruji. Tady je to samý potok. „Tak tady na Poledníku ne, Láďo.“ Dobře, tak cestou určitě.
Házím batoh na záda a zase jdu. Den se mi smrsknul na několik málo věcí. Chůze, jídlo a pití a nocleh. Toť vše. „Ne,“ to není všechno. Ještě ta krása a klid.

„Já se z toho asi picnu,“ říkám si po nějaké době od odchodu z Poledníku, když už jdu zase z kopce. Bobr! A tady? Ne, nevidím přímo bobra, ale strom od něj okousaný. Nebo kouše stromy i nějaké jiné zvíře?

To fakt nevím. Ale protože je to tu samý potůček, mokřad a bažina, klidně by tu ten bobr mohl někde být. Ale bůhví co, nebo kdo, tu břízku takhle ohlodal.
Pokračuji po cestě dál a teď už šlapu po úzké asfaltce. Tady asi kdysi jezdívali pohraničníci se svým Úžasem. Tak jsme kdysi na vojně říkali vozidlu UAZ. Pomalu se blížím k Modravě a cestou se mi otevírají pohledy na šumavská luka.

A kousek za bývalou Javoří pilou už vidím i Roklanský potok. Znamení, že se blížím k Modravě. „Hurá,“ pomyslím si, protože už toho mám dneska docela dost. Kolem šesté hodiny odpolední docházím na nouzové tábořiště Modrava. Na Hůrce jsem byl úplně první, ale tady už pár stanů je. Tam jsem si musel najít suché místečko, ale tady je nocoviště vysypané štěpkou. To jsem zvědavý, jestli i tady budou myši. Tak prý ano. Prý jsou na všech nouzových nocovištích. Sděluje mi jedna slečna, která má kousek ode mne stan. Prý je nejlepší mít jídlo v nějakém vaku a někam ho pověsit. Hm, tak to nemám.
Kluci, kteří zakempovali kousek ode mne mají dobrý nápad. Jdou se vykoupat do Roklanského potoka. „Ale to není vůbec špatný nápad.“ Vezmu ručník a jdu taky. Koupali se nazí, tak proč bych to taky nezkusil. Nikdo tu není. Voda je krásně ledovááááá, uááááá, to snad teče z nějakého ledovce, ale osvěžující. Hned se cítím lépe.
Osuším se, převléknu se, abych nedělal ostudu a jdu na večeři. Kousek od nocoviště je pivovar Lyer. K večeři si dávám jejich pivo a taky něco k jídlu. Protože jsem hamburgerovej, tak si dávám hamburger. A to  hned jelení. Mňam.

A pak už nezbývá než jít spát. Ale ještě ne, ještě si vyfotím stavbu typickou pro tuto oblast. Aspoň myslím, že je typická.

 

Dobrou noc.

Jindřichův Hradec - Železná Ruda - nouzové nocoviště Hůrka | Modrava - Knížecí pláně - Strážný