Gondar

Po dlouhé a časově náročné cestě přistáváme na malém letišti v Gondaru v dopoledních hodinách 18. listopadu. Na parkovišti už na nás čeká minibus Toyota, jak se později přesvědčíme, je to v Etiopii hodně oblíbená značka, kterým odjíždíme do Gondaru se ubytovat. Cesta trvá cca 20 minut a řidič se musí několikrát zeptat na cestu. Evidentně to tu dobře zná.

Ubytováni jsme  v malém hotýlku Lodge du Chateau v několika dvoulůžkových pokojích, které mají samostatný vchod přímo z atria. Dáváme si krátký odpočinek a vyrážíme prozkoumat Gondar a jeho pamětihodnosti. Gondar je z historického hlediska poměrně cenné město se spoustou památek, které bylo až do roku 1855 hlavním městem Etiopie.

Injera (indžara)

Na oběd se zastavujeme v jedné z místních restaurací s cílem ochutnat typický etiopský pokrm – Injeru. Je to nakyslá placka vyrobená z bezlepkové mouky z obiloviny teff (Milička habešská) podávaná se zeleninou, masem, různými omáčkami … Tento pokrm existuje v nespočtu variací.

A jak chutná a vypadá ? …….. Hrozně ! Kromě našeho průvodce Tomáše nechutnala asi nikomu. Dokonce nám vyprávěl vtipnou příhodu o zahraničních turistech, kteří po tom co jim Injeru přinesli, tuto použili jako prostírání a nadále čekali na jídlo.

Paláce císaře Fasilida

Komplex paláců císaře Fasilida (zakladatele Gondaru) ze 17. století. Je to komplex několika císařských paláců, které byly poměrně silně poškozeny za 2. světové války, kdy byla Etiopie obsazena italskými vojsky, po sérii bombardování Gondaru britskými bombardéry. Podle místního průvodce, který nás Gondarem provázel, jim to dodnes mají v Gondaru za zlé.

Po prohlídce císařských paláců se přesunujeme typickou místní dopravou, Tuk-tuky,

 

k další místní památce, jednomu z kostelů etiopské pravoslavné církve.

Etiopské pravoslavné kostely jsou známé svojí výzdobou, kdy jsou většinou namalované obrazy na plátně, přilepené na zdech. Pro nás je to celkem netradiční výzdoba, ale jiný kraj, jiný mrav.

Po návratu z vyhlídkové jízdy po Gondaru odcházíme do na místní poměry luxusní restaurace Four sisters, kde si dáváme pořádně do trumpety. Je potřeba si spravit chuť po Indžaře k obědu. Já s Honzou si vybíráme večeři ve stylu „sněz co zmůžeš“ a ochutnáváme spoustu místních specialit. Během večeře zažijeme i jednu z etiopských, vcelku normálních, situací – výpadek proudu. Pak už jen návrat na ubytování a odpočinek před odjezdem do Simienských hor, který nás čeká druhý den ráno.

Příprava a cesta do Etiopie | Přejezd do Simienských hor