Simienské hory, 6. den

Tak je přeci jen znát, že už jsme v nižších nadmořských výškách. Noc už byla podstatně teplejší než předvčerejší noc v

 

kempu Chennek. Stačili dva dny pochodu a jsme o 1700 výškových metrů níže.

Přestože dneska budeme zase klesat, ale také stoupat, je náš dnešní cíl – kemp Mulit, v přibližně stejné výšce jako náš poslední kemp, Sona.

Sestupy jsou poměrně náročné, jdeme po úzkých, kamenitých stezkách, ale po stejných stezkách jdou i muly s našimi věcmi. A když to zvládnou oni … tak my taky.

A jaká je skvělá zpráva pro dnešní den ? Budeme se zase koupat. Hurá. A protože jsme ráno nedostali obligátní obědový balíček, tak budeme mít i teplý oběd.

A protože již trek není tak náročný, máme čas a dostatek sil si povídat o všem možném. Co máme za sebou, co před sebou, na co se můžeme těšit …

Cestou potkáváme strom, fíkovník, na kterém je umístěna zvláštní nádoba. Dáli se to tak říci. Samozřejmě se ptáme Geteneta, co to je. On je totiž nepřebernou studnicí znalostí o místní fauně, flóře a životě místních. A co jsme se dozvěděli ? Je to včelí úl. Zajímavé.

Delší dobu procházíme říčním korytem, kterým teče malá říčka. No, spíše potok. A přestože nás dneska čeká koupání, musíme tuto říčku několikrát překonat. Prostě přejít z jedné strany na druhou. Nejdříve to zkouším suchou nohou, přeskakuji z kamene na kamen, ale bohužel kloužu a končím ve vodě. Tak teď už je to jedno. Další přechod už je skrz vodu a mokro v botách už tak nevadí. Na zastávce je nechám vyschnout.

A konečně se blížíme ke koupání. Ve stínu stromu necháváme věci, svlékáme se do plavek a noříme se do studené, osvěžující

vody. Řeky zde vytváří jezírko, ve kterém je dostatek vody i pro potápění. Místní kluk několikrát vylézá na vedlejší skálu a skáče do jezírka. No prostě se předvádí. Ale skáče pěkně.

Po koupačce se sušíme a už se těšíme na oběd. Nepřichází Salomon, ale jeho pomocník a servírujeme nám jídlo. Dokonce přivezl i talíře a příbory.

Dáváme si chutný oběd a odpočíváme před další cestou. Dnes už nás nečeká nic náročného, tak máme čas.

Cestou se ještě zastavíme v takové malé vesničce na kávu, čaj, občerstvení a ve stínu zase odpočíváme. Místní jsou velice ochotní a cena, kterou požadují za kávu, je úplně směšná. Chtějí v přepočtu cca 5,-Kč. To se nám tady ještě asi nestalo. Dáváme jim každý 10 birrů, což je asi 8,-Kč a oni jsou nadmíru spokojení. Dali bychom jim klidně i více, ale to by asi nepřijali.

Pokračujeme a v dálce pozorujeme zajímavý skalní útvar. ptáme se na jeho jméno Geteneta, ale nechce nám ho povědět. Dělá, že neví, ale moc mu to nevěříme.

Tak si ho pojmenováváme sami. A protože je jeho tvar velice podobný jedné části mužského těla, dáváme mu jméno. Penis Etiopie.

Jinak se to ani pojmenovat nedalo.

Pomalu se blížíme ke kempu a krajina je zde již úplně jiná. Už tady nejsou vysoké štíty spadající do hlubokých údolí, ale jdeme po cestách, kolem kterých vidíme jednotlivé, přesto dost vysoké, skalní útvary.

Docházíme do kempu Mulit, který se nachází v soukromé zahradě a … opět špatně postavený stan. Ty kluci etiopský se to prostě nenaučí.

Po dvou kempech, kde jsme byli úplně sami, je v tomto kempu několik jiných lidí. Kupuju pro všechny pivo, které jsem slíbil po zvládnutí výstupu na Mount Bwahit. No, nějak se nemůžu dohodnout na ceně s místními, nějak neumí vynásobit 8×40, až musí pomoct Getenet. Ten jim to vysvětluje a pak už nezbývá, než si vychutnat několik loků poměrně dobrého piva Walia.

Getenet nás ještě straší, že záchod je asi půl kilometru daleko, ale hned to s Honzou ověřujeme a tak daleko to není.

Noc asi nebude jednoduchá, protože se tu potuluje spousta domácí zvířat. Ale snad se nebudou chtít nastěhovat k nám do stanů. Vyčůráme se, vyčistíme si zuby a jdeme spát.

Simienské hory, 5. den | Simienské hory, 7. den