Výstup na Erta Ale

V kempu Dodom, pod Erta Ale čekáme, až se trochu setmí, abychom mohli uskutečnit „noční“ výstup na tuto nádhernou sopku. Možná bych měl o ní něco napsat.

Erta Ale

Je  nepřetržitě činná čedičová štítová sopka. Štítová sopka je druh sopky s velice mírně ukloněnými svahy, které tvoří mnoho

vrstev vysoce mobilní a tedy málo viskózní lávy. Oproti stratovulkánům nebývají štítové sopky explozivního charakteru a jejich erupce se projevují výlevem značného množství lávy do okolí.
Erta Ale je 613 m vysoká a má na svém vrcholu obvykle jedno někdy i dvě aktivní lávová jezera, která občas přetečou. K tomu došlo i v lednu 2017. Je pozoruhodná nejdéle existujícím lávovým jezerem přetrvávajícím již od počátku 20. století (od roku 1906). Sopky s lávovými jezery jsou velmi vzácné,na světě jich je pouze pět.
Erta Ale znamená v afarštině Kouřící hora.

 

Vydáváme se tedy na pochod. Z kempu vychází dlouhý had lidí, odhadem je nás tu celkem asi 100. Možná i více. Naše

skupinka jde až na konci a my s Honzou jsme úplně vzadu. Za námi je už jen ozbrojený doprovod.

Přestože je už celkem tma, je jasná noc a měsíc nám svítí na cestu. My dva ani nerozsvěcujeme čelovky. Zpočátku není terén moc náročný, ale postupem času se to zhoršuje. Ale pořád nám stačí jen měsíční světlo.

Jednu nevýhodu to ovšem má. Tím, že jsme úplně na konci, „polykáme“ prach zvířený turisty před námi. Tato výprava je hodně multinárodní. Zní tu místní afarština a amharština, je slyšet francouzština, němčina, čínština a … samozřejmě i čeština. Někteří turisté jedou na majestátních korábech pouště – velbloudech.  Stále stoupáme poměrně teplou nocí a pomalu se přibližujeme k vrcholu Erta Ale.

Konečně se po asi třech hodinách dostáváme na vrchol Erta Ale a po krátkém poučení jak se máme u kráteru chovat,

sestupujeme ke kráteru. A přestože jsem se díval na několik videí této sopky, to co mě čeká se snad nedá ani slovy popsat. Po křehké vrstvě sopečných vyvřelin, které hrozí prasknutím a způsobením ošklivých řezných ran, se pomalu přibližujeme ke kráteru. Až jsme konečně tam. Pod námi, v kráteru vytvořeném nespoutanými obrovskými silami, se přelévá horká láva, která vytváří různé, žhavé obrazce.

Z lávového jezírka se lyne hrozný smrad, směs sopečných plynů a tak nám nezbývá nic jiného, než si zakrýt obličej šátky a kochat se mocností přírody. Fotíme tu úžasnou podívanou, ale focení jen tak z ruky je náročné a fotky nejsou moc kvalitní. Ale naše zážitky a pocity jsou skvělé.

Přestože bychom se kochali touto úžasnou podívanou snad celou noc, musíme odejít. Ale, čeká nás ještě nocleh na svazích sopky, nedaleko od kráteru. A to ještě ani nevím, že to bude jedna z nejúžasnějších nocí v Etiopii.

Spíme pod širákem, na matracích, jež sem přivezli velbloudi a před usnutím pozorujeme úžasnou hvězdnou oblohu. Ticho ruší jen hukot přelévající se lávy z nedalekého lávového jezírka a my usínáme.

Spánek je však poměrně krátký, protože brzy ráno musíme ze sopky odejít a sestoupit do kempu. Po lehké snídani, ke které máme jen nějaké sušenky, sestupujeme do základního tábora. Sopku bohužel za denního světla nevidíme, ale pro představu sem vkládám fotku z Wikipedie.

Sestup už není tak náročný jako výstup a tak alespoň pořizujeme nějaké fotky okolní krajiny, poznamenané sopečnou činností. V okolí jsou poměrně velká pole ztuhlé lávy typu „pahoehoe“.

Po sestupu do kempu dostáváme snídani, balíme se, nasedáme do aut a odjíždíme směrem Lake Afrera.

Přejezd k Erta Ale | Přejezd do Abaly