Přejezd do Abaly

Odjíždíme ze základního tábora Dodom a čeká nás několika hodinová cesta auty. Nejprve míříme ke slanému jezeru Afrera, kde jak jsme se dozvěděli, nás čeká koupání. Jak se ještě cestou dozvídáme, je to

hypersalinní jezero o velikosti přibližně  100 km ². Místní z něho čerpají vodu, která se postupně odpařuje a zůstává tak jen sůl. Před několika lety, konkrétně v roce 2011, po erupci sopky Nabro, bylo jezero „kontaminováno“ kyselinou sírovou a jedlá sůl už nebyla jedlá. Ale v současné době se již zdá vše v pořádku, protože čerpání vody a její odpařování probíhá všude okolo. Vidíme spousty mělkých nádrží, do kterých je voda čerpána.

Na koupání už se těšíme, ale to ještě netušíme, jak je jezero teplé. Protože se stále nacházíme v sopečné oblasti, je jezero nějakou, zřejmě geotermální aktivitou ohříváno a teplota vody tak dosahuje odhadem cca 35°C. A protože je voda hooooodně slaná, plave se zde úplně snadno.

Po vykoupání se ve slané vodě jezera se můžeme opláchnout v nedaleké pramenité vodě, která vytéká ze skály a vytváří malé jezírko. Už se na to těším. Ale jestli byla voda v jezeře teplá, tak tato je vyloženě horká. Má asi 50° stupňů. Na chvilku si do jezírka leháme a relaxujeme. Pak se převlékáme a odjíždíme na oběd do stejné plechové „boudy“, ve které jsme obědvali již včera.

Po obědě odjíždíme de městečka Abala, kde budeme nocovat v soukromí.

Po několika hodinové cestě přijíždíme do Abaly a hledáme náš Guest house. To hledání není zas tak obtížné, Abala je poměrně malá a po chvilce přijíždíme na místo. No, z venku to není nic moc a zevnitř … taky ne.

Máme určené dvě místnosti, jednu pro ženy, druhou pro chlapi. Místnosti jsou až na matrace položené na zemi prázdné. Vyndaváme spacáky, rozkládáme je na matrace a máme nocleh připraven. Venku na

dvoře jsou dvě sprchy, funkční je pouze jen jedna a i v té teče jen studená voda. Ale to zase až tak nevadí. Je tu celkem horko. Mimo nás jsou tu ubytováni ještě další turisté. Tři z Číny, které si pamatujeme z Erta Ale a ještě pár dalších.

Po večeři vyrážíme do víru „velkoměsta“ a hledáme nějakou hospůdku, kde bychom si dali pivo. Místní pivo je celkem dobré a může za to také přátelství bývalé ČSSR s Etiopií. Některé pivovary stavěli Češi a vařit místní sládky pivo učili naši.

Nacházíme takovou malou hospůdku a uvnitř nás čeká překvapení. Točené pivo. To jsme tu ještě nezažili. Točí St. George a

to se docela pít dá. Už jsme ochutnávali jeho lahvovou variantu a nebyla špatná. Ale ten vrchní je nějakej divnej a to jak točí pivo … To jsme ještě neviděli.

Ale pivo nám chutná. Sedíme venku a kousek od nás se praží čerstvá káva. Nemůžeme odolat a tak si jí ještě dopřáváme. Ta vůně čerstvě pražené kávy je prostě neodolatelná. I když, jejich způsoby jsou dosti primitivní, ale to na chuti kávě vůbec neubírá. Upraží ji na pánvi, rozdrtí v moždíři a nechají ji spařit v konvičce. Pak ji servírují.

K pivu si dáváme směs praženého obilí a oříšků. To je zde celkem běžná pochoutka. Po skvělém pivku odcházíme na ubytování, trochu se opláchneme a poměrně brzy usínáme. Druhý den nás čeká opět několika hodinový přejezd auty.

Snídaně je skvělá a cpu se skoro až k prasknutí. Jsou zde palačinky, placky, ovoce, vajíčka … Každý si tu přijde na své.

Ještě než se vydáme na cestu do Hamedely, jdeme se podívat na místní tržiště a zkusit sehnat nějaké léky pro Petra. Už několik dnů má střevní problémy a tak nacházíme lékárnu. Náš průvodce, společně s Petrem jdou do lékárny a my ostatní se bavíme s pomocnicí lékárníka. Je to Tigrejka a je moc pěkná. Chvilkami odhání příliš dotěrné děti, které se na nás přišly podívat.

Místní tržiště je pro nás takové chaotické, ale dá se tu sehnat spoustu věcí. Hlavně tedy jídlo, brambory, rajčata, cibule a cukrová třtina, ale také nádobí, oblečení a spousta dalšího. Já si kupuji jen balíček kadidla, protože jeho vůně, která nás provází skoro na každém kroku, je úžasná.

 

A pak už se vydáváme na cestu. Jak už jsem psal, čeká nás několikahodinový přejezd do vesnice Hamedela, která je výchozím bodem pro výlety do oblasti Dallolu.

Výstup na Erta Ale | Hamedela a jezero Karum