Safari road trip, Johannesburg – Tshipise

Po příletu do Joburgu a vyřízení všech formalit vycházíme před letiště a podle pokynů čekáme u sloupu Lower 21. A proč právě tady ? To je naše domluvené čekací místo. Ještě pro jistotu volám Renému a on nám potvrzuje, že tam do půl hodiny bude.  René je sice Němec, ale mluví perfektně česky, anglicky a francouzsky. A také je to náš řidič, mechanik, tlumočník atd.

Jak tak čekáme, přichází k nám nějaká místní mladá paní a varuje nás, abychom si dávali pozor na věci, že tu obchází různí „týpci“.  Přeci jen jsme v Johannesburgu, městě s vysokou mírou kriminality.

Jsme zvědaví, jakým autem pro nás René přijede a pak konečně přijíždí. No, zvenku to nevypadá nic moc, ale třeba to nebude tak hrozné. Přijel ještě s dalšími třemi lidmi a to Tomášem a dvěma Němci, Stephanem a Michailem. Seznamujeme se a vyrážíme za Andreou. René s Andreou tady mají půjčený baráček od nějakých svých známých a mají ho jako startovní bod pro výpravu. Dorážíme do baráčku, seznamujeme se s Andreou a  já se nestačím divit. Je to tu jako v koncentračním táboře, nebo u nás v dobách železné opony. Je tu plot s ostnatým drátem a ještě jsou tam natažené dráty  s elektřinou.

Andrea nás seznamuje se změnou plánu. Původně jsme měli jet Botswanou nahoru, tedy na sever a přes Zimbabwe zpátky, ale uděláme to obráceně. V Zimbabwe se hůře nakupuje, dá se tam toho sehnat méně a tak děláme velký nákup tady. No, není to tak úplně pravda, protože Andrea s Reném už ten nákup udělali a tak už jen stačí naložit věci do vleku, nabrat do nádrže pitnou vodu, ne, opravdu to auto nejezdí na vodu, ale na benzín, myslel jsem do nádrže speciálně určené na vodu a vyrazit.

Stop !

Co bychom to byli za Čechy, nemáme pivo ! Máme sice slivovici, ale pivo je pivo. A tak ještě vyrážíme s Reném a Tomášem pro pivo. Mají to tu zajímavě zařízeno. Vedle supermarketu Spar, kde se neprodává alkohol, je ještě jeden spešl obchod Tops pouze s alkoholem. A tam mají i pivo. A protože ho neznám, nechávám si od Reného poradit. Kupuji Black label a Castle lager a jak se ukáže, obě jsou to dobře pitelná piva. I když tady v tom horku by chutnalo snad i Starobrno. Viď Dášo. Dáše je totiž z Brna, ale Starobrno vůbec nemusí.

Po návratu z obchodu se převlékáme, kdo to ještě nestihl, balíme a vyrážíme. Auto je pro osm lidí, dva klasicky vepředu a vzadu jsou dvě sedačky po třech. Já sedím vzadu s Martinou a Dášou.

Náš dnešní cíl je asi 500 km vzdálený turistický resort „Tshipise A Forever Resort„, ve kterém přenocujeme a kde mají také termální bazény.

Jedeme po dálnici směrem na Mokopane a Polokwane a cesta je to celkem nudná. Kdybychom se postupně neseznamovali a neprobírali co nás čeká, asi bych usnul. Zpestřením jsou snad jen krátké zastávky u mýtných bran, kde se platí za průjezd.

A jak se vzápětí u jedné brány ukáže, cesta to vůbec nudná nebude.

Po zastavení a zaplacení mýta nám chcípá motor a už se nedá nastartovat. Motor je umístěn vzadu pod podlahou zavazadlového prostoru a tak nám nezbývá, než všechny věci vyndat. Je tam i nádrž s pitnou vodou. Safra, ta váží asi 60 kg ! René volá mechanikovi, od kterého si auto půjčoval, Andrea volá tátovi, který se v tom vyzná a oba se podle popisu shodují na problému s palivovou soustavou, možná čerpadlem. René to tedy rozebírá, čistí, profukuje a … daří se nám nastartovat. Tak dáváme všechny věci zpátky, nasedáme a … zase to chcíplo. Tak si to ještě jednou zopakujeme.

Mezitím tady kolem pořád obchází výběrčí mýta a chce, abychom mu uvolnili bránu. Ale mají tu ještě další asi čtyři a je tu stín, tak se nám moc nechce. René opakuje celou proceduru, zase volá a … dobře to dopadá. Po chvilce startujeme, nakládáme věci, nasedáme a odjíždíme. Hurá.

Cestou už máme docela hlad a tak nám Andrea dává sušené klobásy a biltong s chlebem. Biltong ? Ano, je to sušené maso a tady v jižní Africe je velice oblíbené. Tohle je asi z hovězího, ale není výjimkou ho mít z „divočiny“ nebo z pštrosího masa. A pokud někoho zajímá jak chutná, tak skvěle.

Po nějaké době také zastavujeme na benzínce, abychom si došli na záchod a popř. si koupili něco drobného k snědku. A tady poprvé vidím salámovník. Jeho plody opravdu

připomínají salámy a tak se ptáme Andrey, jestli jsou jedlé. Nejsou, bohužel. Platí tady jednoduché pravidlo : „Když vidíš na stromě nějaké plody, tak nejsou jedlé. Protože kdyby byly jedlé, tak už tam dávno nejsou.“

A tak pokračujeme do Tshipisi, míjíme stadion v Polokwane, kde se v roce 2010 hrálo mistrovství světa ve fotbale a konečně, už za tmy, dorážíme do Tshipise. Je tu už jen hlídač, recepce už je zavřená a tak nás pouští dovnitř s tím, že zaplatíme ráno.

A protože je už spousta hodin, stavíme rychle stany, dáváme sprchu a rychlou večeři a jdeme spát.

 

 

 

Safari road trip, cesta | Safari road trip, Tshipise - bush camp