Safari road trip, Tshipise – bush camp

Ráno se probouzíme do celkem klidného rána. V tomto kempu to prý není vůbec obvyklé, protože  v sezoně tu bývá úplně plno. Ale my tu jsme ještě před sezonou a tak máme klid.

Vaříme si snídani, v klidu jíme a povídáme.

Okolo pobíhá spousta opic a jestliže se říká „drzý jako opice“, tak je to pravda. Musíme si na ně dávat pozor, jdou hlavně po jídle. Ale ….

jsou úžasně fotogenické a dá se k nim přiblížit na celkem malou vzdálenost.

Pomalu balíme věci, stany a uklízíme, ať tady po nás nezůstane nepořádek. No, naskládat všechny naše věci do přívěsu a auta nám chvilku trvá, ale určitě se to zlepší. Ještě než se vydáme směr Zimbabwe, byla by škoda nevyužít nabídku koupání v místním termálním bazénu. I když, koupat se v horku v termálním bazénu, může snad jen blázen. Ale jsou tu ještě sprchy a tak se pak osprchujeme a osvěžíme studenou vodou.

Ještě nás čeká placení za kemp a to jsme tedy hodně překvapeni. Ale je to také tím, že máme jihoafrickou SPZ a vydáváme se za Jihoafričany. Platíme 100 randů, což je cca 150,-Kč. Za noc v takovém pěkném kempu s bazénem, sprchami, parádní cena.
A pak už vyrážíme směrem k přechodu Beitbridge. Je to jeden z mála hraničních přechodů mezi Jihoafrickou Republikou a Zimbabwe. A podle toho to tam také vypadá. My Evropané, zvyklí na Schengen, jsme už odvykli frontám na přechodech. A že tu je tedy fronta pořádná. René nám to vysvětluje tak, že v JAR je ke koupi podstatně více zboží než v Zimbabwe a tak je většina lidí ve frontě ze Zimbabwe, s plnými taškami zboží. Jsme tu asi jediní běloši. A tak trpělivě čekáme ve frontě. René zatím vyřizuje formality s autem a my stále čekáme. Nakonec se dočkáme, dostaneme výstupní razítka, nasedáme do auta a jedeme k zimbabwské hranici. U nás to bylo vždycky kousek za sebou, jedna země končila, druhá začínala, ale tady jedeme asi 1,5 km. Přejíždíme po mostě přes hraniční řeku Limpopo a jsme v Zimbabwe.

Tady nás čeká další fronta, tentokrát jen pro cizince z ostatních zemí. Musíme si zaplatit vízum za 30 USD a tak čekáme až se na nás dostane řada. Ne, že by tu byla nějaká fronta, ale příslušný úředník svačí. Za chvilku dojídá, otře mastné ruce do košile a bere do rukou naše pasy. Těmi mastnými rukami! Ale což, zaplatíme za vízum, dostaneme razítka a frčíme do Zimbabwe. Jen jsem zapomněl zmínit, že všude tu jsou ozbrojení vojáci. Přeci jen, hranice jsou hranice. A tak ani neriskuji focení. Mohlo by to špatně dopadnout.

Celkem jsme na hranicích strávili asi 2 hodiny. No, to ještě není tak nejhorší.

Cestou se zastavujeme na místním malém tržišti u silnice pro melouny a hned jsme obklopeni spoustou místních lidí. Nabízí nám hlavně pití a ovoce, ale jsou velmi milí a přátelští. Hned se se mnou chtějí fotit. Nevím, proč zrovna se mnou. Je zajímavé, že se chtějí fotit jen chlapi. Ženy vytahují mobily a fotí nás. Panuje tu opravdu přátelská atmosféra. Zimbabwané jsou velice milí lidé.

Akorát těch kšeftů tu asi moc nemají. Zdržujeme se tu asi půl hodiny a za tu dobu projede kolem snad jen jedno jediné auto.

Pokračujeme v cestě. Dneska nás čeká dojet co nejdále na naší cestě do NP Gonarezhou. Bavíme se o noclehu a dneska nás čeká náš první bush camp. Prostě nocování ve volné přírodě. U nás to není problém, teda když to není třeba v národním parku, ale tady? Zvykneme si.

Začíná se stmívat, blíží se večer a tak vyhlížíme vhodné místo. Odbočujeme z hlavní, jedeme po menší silničce a rozhlížíme se po vhodném místě. Nesmí být moc daleko od silnice, ale zase musí být trochu skryté. Nacházíme ho a rozbíjíme kemp. Stavíme stany, připravujeme oheň na vaření a já odcházím s lopatou do buše. Proč zrovna s lopatou? Jdu na záchod. Na velkou. To si musí člověk vykopat díru, vykonat potřebu a díru zakopat. Ale je tu nějaká tvrdá hlína. Snad to stihnu …. Jo, vyšlo to. Vodu na mytí máme v nádrži v kufru auta, ze které máme nataženou hadičku s kohoutem. Je nás tu hodně, tak se s ní musí šetřit.

K večeři máme steaky z antilopy a je to moc dobré maso. Po večeři myjeme nádobí a sedíme kolem ohně. Dneska nás čeká důležité rozhodnutí. Musíme si rozdělit služby na vaření. Ve hře je několik rozvržení a nakonec se domlouváme takto : René je z vaření osvobozen, protože toho má na starosti dost. Rozdělujeme se tedy do dvou tříčlenných týmů. První jsem já, Martina a Michael a druhý je Dáša, Tomáš a Stefan. A Andrea když tak někomu pomůže.

Chvilku ještě sedíme a pak jdeme spát. Zítra nás čeká zase dlouhá cesta. Ale to je tady obvyklé. Zimbabwe je velká země.

 

Safari road trip, Johannesburg - Tshipise | Safari road trip, bush camp - NP Gonarezhou