Safari road trip, Hwange – Victoria Falls

Koho zajímá, jak jsme se vyspali v našem provizorním táboře na benzínce, tak nic moc. Ale aspoň něco. Přeci jen je ta benzínka u hlavní silnice a tak tu byl už od brzkých ranních hodin celkem silný provoz.

No nic. Balíme, snídáme, myjeme se na záchodech a odjíždíme. Snad ta včerejší oprava pomohla a auto už nebude zlobit.

Máme to asi jen 100 km a cesta je dobrá, tak nám to rychle ubíhá a za chvilku jsme ve Victoria Falls. Je to městečko se stejným názvem jako nedaleké světoznámé Viktoriiny vodopády (Victoria Falls) a je na první pohled zřejmé, že jsou zde zaměřeni výhradně na turisty. Všude samý hotel a restaurace. My jsme tu naštěstí před začátkem hlavní turistické sezony a tak tu ještě není tolik lidí.

Jedeme do kempu Victoria Falls Rest Camp, kde se dá ubytovat  i pro nás za přijatelné ceny. Vybíráme si travnatý plácek trošku stranou od ostatních míst a stavíme stany. Moc ale nevybalujeme, protože v jednom z místních hotelů probíhá od 12:30 hod. tradiční krmení supů a to si nemůžeme nechat ujít.

Přijíždíme tam akorát v ten správný čas. Krmení začíná.

Slétá se sem spousta supů a nejen těch. Jsou tu i masožraví čápi Marabu.

Podle některých lidí jsou to nejošklivější ptáci Afriky, ale nám se docela líbí.

A supů je tu také několik druhů a pohlaví.

Když jsme se dostatečně vynadívali, dáváme si v restauraci občerstvení a pak odjíždíme do Victoria Falls National Parku na prohlídku světoznámých vodopádů. René nás tu vysazuje a domlouváme se na čase odjezdu. Ať nemusíme do kempu pěšky.

Platíme vstupné 30 USD, nic laciného a jdeme do parku. Už se moc těšíme. Oni jsou tu parky vlastně dva. Řeka Zambezi, na které vodopády jsou, je hraniční řeka mezi Zimbabwe a Zambií a tak je jeden park v Zimbabwe – Victoria Falls NP a druhý je v Zambii – Mosi-oa-Tunya NP, což je domorodý název vodopádů překládaný jako „Dým, který hřmí“. Ale my navštívíme pouze Zimbabwský NP, protože do Zambie bychom museli mít další vízum.

Přicházíme k soše skotského cestovatele Davida Livingstona, který vodopády objevil v roce 1855.

A pak už jdeme k vodopádům. Všude je hrozný hluk a blízko vodopádů je ve vzduchu spousta vodní mlhy. Obtížně se tu fotografuje a za chvíli jsme i dost mokří. Někteří návštěvníci nosí normální pláštěnky. Ale je docela teplo, tak zase brzy uschneme.

K vodopádům se dá dojít na různá „pozorovací“ místa. Některá jsou přímo u nich a poryvy větru smáčí všechno okolo. Někde se dá pozorovat z bezpečné vzdálenosti.

 

Zkouším natočit také krátké video

 

Procházíme postupně parkem a fotíme také hraniční most mezi Zimbabwe a Zambií. Panuje na něm docela čilý provoz a po konstrukci lezou opice. Jsou to takoví nelegální imigranti. Přelézají z jedné země do druhé.

Je čas se s parkem rozloučit a jít na sraz s Reném. Byl to úžasný zážitek. Na parkovišti před NP ještě kupujeme nějaké drobné upomínkové předměty a pak odjíždíme do kempu.

Tady nás čeká odpolední veget. Mají tady bazén, u něj restauraci a tak se jdeme s Dášou vykoupat a občerstvit. Přicházíme k bazénu, povídáme si a najednou se z jednoho lehátka ozve : „Zdravím“. „Á Češi“, povídám „nié Slováci“ ozývá se zase z lehátka, ale to nám vůbec nebrání v rozhovoru. Chvilku povídáme a pak přichází Martina, která si se svými krajany popovídá určitě lépe.

Jen tak si plaveme, užíváme si klídku a pohody, ale nic netrvá věčně. Musím jít. Potřebuji se ještě vysprchovat a oholit, protože nás čeká večeře v Boma restaurant. Docela spěchám a tak od bazénu utíkám a protože nemám boty, vybírám si travnatou cestu, když … bolestí zastavuji, sedám si na zem a v noze mám zapíchlou větvičku s trny. Asi akátovník. No nic, větev si vyndám a kulhám ke stanu. Tam si beru věci na sprchování a jdu do sprchy. Na chodbě potkávám Michaila a ten mi s očima navrch hlavy říká, že mám nohu celou od krve. Jj, vím to a žádám ho, ať řekne Dáše, že potřebuji po sprchování ošetřit. Holím se, sprchuji a pak se belhám k našim stanům. Dáša už tam čeká připravená, je totiž hrozně hodná a obětavá, a nohu mi ošetřuje. Krev už mi tolik neteče, ale bolí to jak čert. Trn jsem si vrazil docela hluboko. Ale je na co se těšit, tak to moc neřeším.

Přichází čas k odjezdu na večeři a protože je ta večeře spojená s drum show, chceme tam být včas. U vchodu do restaurace nás vítají a uvazují každému přes tělo takový domorodý, pestrobarevný „přehoz“. Do restaurace se platí vstupné 45 USD a můžete tu snít co hrdlo ráčí. Ovšem pití si musí zaplatit každý zvlášť.

Je tu spousta druhů jídel, různé druhy masa, ovoce, zelenina, saláty, omáčky, zákusky a také nám již dobře známí červi Mopane.

Kdo je sní, dostane k tomu certifikát. Obsluha na nás nevěřícně kouká, protože my to již máme natrénováno a tak je jíme s chutí. Tito jsou navíc velice dobře ochuceni. To tu asi ještě neviděli.

Panuje tu úžasná atmosféra a skupina místních bubeníků a tanečníků skvěle baví obecenstvo. Pak nám také přinášejí každému malý buben a rozdělují nás do několika sektorů. Učíme se vybubnovávat jednoduché rytmy a oni nás postupně zapojují do představení. Celkově to nezní až tak hrozně. Ale už je čas odejít a jít spát. Odjíždíme tedy do kempu, následuje rychlá hygiena a jdeme spát.

 

Safari road trip, Matopos - Hwange | Safari road trip, Victoria Falls - Kasane