Safari road trip, Nxai Pan – bush camp

Vstáváme ve 4:30, protože chceme být brzy v NP Nxai Pan. K snídani si tedy dáváme pouze čaj a kávu, rychle balíme stany a věci a odjíždíme. Po vjezdu do parku jedeme nejdříve k Baines Baobabs. Je to skupinka nádherných velkých baobabů na pokraji solné pánve, které proslavil malíř a cestovatel Thomas Baines již v roce 1862.

V jejich stínu si dáváme konečně snídani. Rozbalujeme stoleček, židličky, pečeme toasty a dáváme si je s burákovým máslem, džemem, máslem a sýrem.

Chvilku se touláme v okolí baobabů a fotíme si jejich plody.

A pak už odjíždíme k napajedlu. To je totiž jistota na pozorování zvířat. Bohužel to první je vyschlé a tak tu nejsou ani zvířata. Jedeme tedy k dalšímu a hned při příjezdu k němu je nám jasné, že se tu něco stalo. Ano, je to tak. Je tady spousta supů, pobíhá zde několik šakalů a … ze křoví vybíhá lvice a rozhání je. Na zemi leží zbytky z pakoně, které lvice ulovila a na jehož mršině hodují supi. Lvice nevypadá, že by do sebe ještě něco dostala, ale je to její kořist a tak to také musí ostatním dát najevo.

Nikdy bych nevěřil, že je tato situace pro ostatní zvířata velkou „podívanou“, velkým divadlem. V nevelké vzdálenosti se pohybuje a pozoruje situaci spousta zvířat. Jsou tu sloni, antilopy, zebry, pakoně, šakali, pštrosi, spousta supů …

Sedíme v autě, pozorujeme situaci a spoustu zvířat a poté odjíždíme ke kancelářím NP. Mají zde záchody a dokonce i sprchy, i když kvalita je opravdu děsivá. Sedíme na verandě budovy s kancelářemi, když tu se ve křoví ozve takový slabý praskot. René říká, že to bude slon. Ale takhle potichu a slon? A opravdu je to slon. Přichází až na vzdálenost cca 20 m od nás. Jen tak v klidu sedíme a ani nedutáme. Přeci jen je opravdu skoro až u nás a je to velké, majestátní zvíře. Pociťuji lehké mrazení. Je to opravdu velice silný zážitek.

Uf. Po tom, co si nás slon pořádně prohlédl, odchází. Pociťuji lehké mrazení. Byl to opravdu velice silný zážitek.

Jedem se ještě podívat k napajedlu. Teď už hodují i šakali, ale evidentně se nás bojí. Odbíhají o kus dál, ale po chvilce se zase vrací. Přeci jen hlad je silnější než strach.

Ještě chvilku pozorujeme boj o „přežití“ a odjíždíme směrem na bránu. Tam se dozvídáme, že náš domluvený kemp Tree island u Boteti River je za řekou a přívoz kvůli nedostatku vody nefunguje. René se ptá, jestli to přebrodíme a prý určitě ano. Vody je tam málo. Jedeme tedy k brodu a René, že to napřed zkusí sám. Jde tedy do řeky a když už má vodu skoro po pás a pořád ještě přibývá to vzdává. To nepřebrodíme.

Vracíme se tedy na silnici směrem na Maun, pak odbočujeme na Orapu a po nějaké době odbočujeme do buše. Jedeme po písečné cestě, kde máme občas problém projet, ale nakonec zastavujeme nedaleko řeky a kontrolujeme opět stopy po okolí. Stavíme stany a dnes nás zase čeká bush camp. K večeři máme kari rýži a t-bone steak z elanda – opět vynikající jídlo.

Dnes si neberu ani na záchod lopatu. Je tu všude písek a tak stačí vykopat díru klackem. Je tu opravdu měkko.

Po večeři sedíme a popíjíme Best Classic whisky, kterou jsem koupil ve Victoria Falls za 5,5 USD. No, za ty peníze je překvapivě dobrá. Sedíme, pozorujeme úžasnou noční oblohu, která není ničím rušena, sledujeme Jižní kříž a nádhernou mléčnou dráhu.

Pak ještě posloucháme zvuky divoké Afriky. V dálce řve lev a poblíž se ozývá takové divné „štěkání“. René nám říká, že jsou to zebry. A samozřejmě, všude se ozývají cikády. Kdo zná hlášku Heleny Růžičkové z filmu Slunce, seno, erotika, tak si dovede představit, jak řvou. Ano, jako kr.vy.

Dalo by se takhle sedět pořád a užívat si to. Užívat si ten klid, noční oblohu a noční život buše. Ale zítra nás čeká další přesun, tak jdeme spát.

Safari road trip, Maun - Nxai Pan | Safari road trip, Bush camp - Makgadikgadi Pans