Safari road trip, návrat domů

Let do Frankfurtu proběhl v pohodě. Dostali jsme dostatek občerstvení, pivo, whisky, jídlo … Tam po cca 10 hodinách letu vystupujeme a čekáme na další letadlo do Vídně. Čekání a bezpečnostní kontrola probíhají normálně, až na kontrolu u bezpečnostního rámu. Tam jsem dotázán na elektronická zařízení. Ano, mám digitální zrcadlovku a elektronickou čtečku knih. Dostává se mi informace, že mi bude udělán test na výbušniny. OK. Nemám s tím problém. Pouze je to malé zdržení a bohudík to proběhne v pořádku.

Pak už nastupujeme do letadla do Vídně a po necelých dvou hodinách letu přistáváme ve Vídni.

Před letištěm se loučíme s Martinou, které jede za chvilku autobus do Bratislavy. Z naší party už tak zbýváme pouze dva a to já s Dášou. S tou čekáme na Leoše s Niky, se kterými pojedeme do Brna. Po chvilce dohadování se a hledání se potkáváme, nasedáme do auta a odjíždíme.

Leoš mě dovezl až na nádraží v Brně, kde se loučím s Dášou a jdu na vlak domů. Odjíždím z Brna a doma jsem ve 14:40. Je to hrozný nezvyk být zase doma po skoro třech týdnech strávených v Africe, v teple, mezi úplně jinými lidmi.

A jaké to vlastně v Africe bylo?

Úžasné!

Celou dobu strávenou v Africe jsem si neskutečně užíval. Měl jsem možnost vidět spoustu nádherných zvířat v jejich přirozeném prostředí, být jim dostatečně blízko, projít se se slony a každý den prožívat naplno. Měl jsem možnost zažít to pravé safari, projíždět se národními parky a nechávat se překvapit, ze kterého křoví na nás bude z výšky shlížet žirafa, kde potkáme stádo slonů, nebo předvádějící se sloní samce, kde budou skotačit stáda zeber, pakoňů a antilop a čím nás překvapí drzé opice.

Měl jsem možnost navštívit nádherné a ohromující Viktoriiny vodopády, jejichž „řev“ je slyšet v širokém okolí,  měl jsem možnost proletět se nad nimi vrtulníkem a letět také letadlem nad deltou řeky Okavango.

A kempování v buši? Skvělý zážitek. Pocit svobody, kdy si člověk rozbalí stany kde chce, ale také mírné obavy o bezpečí, které se postupem času vytratily. Příprava ohně a společné vaření, které stmelilo naší Československou partu. Dášu, Martinu, Tomáše a mne, se kterými jsme si sedli a klapalo nám to. Celou dobu jsme prožili v pohodě a bez konfliktů, i když jsme se někdy, obzvláště při vaření úplně až tak neshodli.

Zároveň jsem měl možnost poznat lidi v Zimbabwe a Botswaně. Zimbabwané jsou hrozně milí a přátelští. Bylo to vidět skoro všude, kam jsme přišli, v obchodech, na tržištích a celé to vygradovalo na bohoslužbě, na které jsme byli s Dášou. Kde, nás celkem špinavé, upocené a nevhodně oblečené turisty, přivítali opravdu vřele a bylo na nich vidět, že je těší to, že jsme tam. Bohužel jsem tam byli jen chvilku, ale i ta krátká chvíle stála za to.

Všem z naší party moc děkuji za společně strávený čas a doufám, že se ještě někdy potkáme.

 

 

 

Safari road trip, Cullinan - odlet | Seskoky - základní výcvik