Simienské hory, 2. den

A jaká byla dnešní noc. Nic moc. Potvrdily se moje obavy ohledně mého starého spacáku. Přestože jsem se večer celkem dost oblékl, vzbudil jsem se asi ve tři hodiny ráno. Byla mi zima a špatně se mi dýchalo. Je tady celkem suchý vzduch a ta nadmořská výška dělá své.

Ale nakonec ještě usínám a probouzím se před šestou. Budíček máme na půl sedmou, tak je to akorát. Sotva vylezu ze stanu, je mi jasné, proč mi byla taková zima. Stan je pokrytý jinovatkou, takže je jasné, že v noci mrzlo.

Slunce vychází kolem šesté a začíná se oteplovat. Dáme snídani, která je zase výtečná, zabalíme věci do báglů, které dáváme do pytlů (to je ochrana proti blechám z mul, které bágly vezou) a chystáme se k odchodu. Večer jsme dostali každý tři litry vody, se kterými musíme vystačit a k obědu si neseme balíček, který nám každému připravil Salomon.

A že v noci mrzlo a asi celkem dost, je vidět i na okolní přírodě. Ještě asi v 9 hodin je zem místy pokrytá jinovatkou.

Opět se před námi objevují krásné vyhlídky, vysoké štíty a hluboká údolí.

Celkem často potkáváme krásnou, kvetoucí rostlinu, jejíž jméno si nemůžeme s Honzou zapamatovat. Jitka, botanička naší výpravy, nám ho několikrát opakuje, ale pořád to nedáváme. A tak si tu krásnou kytku překřtíváme na Kolenofólii. Její jméno totiž je Kniphofia a nám to přeloženo z angličtiny do češtiny připomíná kolenofólii. A pokud vás zajímá, jak vypadá, tak tady je.

Jak jsem již psal dříve, velikým problémem místní krajiny je intenzivní eroze půdy. K tomu velkou měrou přispívají pasoucí se stáda ovcí, koz a dobytka, kterých je tu opravdu hodně. Ale zase je to takové zpestření krajiny. Většinou je pasou malé děti, zamávají nám, usmějí se …

Přestože je ve zdejších horách celkem dost velký nedostatek vody, přeci jen se tu a tam najde nějaký potůček, vodopád, jezírko. U jednoho takového zastavujeme a dáváme si oběd. I když je to oběd jen studený, balíčkový, přijde k chuti. A s ním související pauza nám pomůže si chvilku odpočinout a zrelaxovat.

Sundaváme boty a chladíme si unavené nohy v tekoucí vodě. A protože jsme poměrně vysoko v horách, je ta voda úplně ledová. Ale sluníčko hřeje …

Všímám si, že kousek ode mne sedící Getenet má stejné boty jako já, Merrell Moab 2 mid. Pak si o nich chvilku povídáme a Getenet vyjadřuje jeho spokojenost s nimi slovy, že je má už jedenáct let. No, dodávám česky a nahlas, je to cítit. A to sakra dost.

Po nějaké době se zvedáme a pomalu, ale jistě se přibližujeme k cíli naší dnešní etapy – kempu Geech. Je to asi nejznámější a nejfrekventovanější kemp v Simienkách.

Cestou potkáváme naše první obří Lobelie (Lobelia rhynopethalum), na které se dá narazit pouze na náhorních plošinách v Etiopii.

Lobelka horská obrovská

Jedná se o tropickou skalničku, která připomíná ostnatou tropickou palmu, z níž vystřeluje obrovský ochmýřený výrůstek. Dorůstá do výšky 2-3 metrů než začne kvést. V době květu může mít až 9 metrů. Po odkvětu lobelia umírá a zbytky jejího mohutného stonku ještě několik let zdobí krajinu. Protože kvete pouze jednou, její květ vyprodukuje několik tisíc semen. Za zmínku stojí, že z neznámých důvodů lobelie často kvetou najednou po ohromných skupinách. Odhaduje se, že během kvetení této jedné skupiny je vyprodukováno kolem 7 miliónů semen.

V pozdních hodinách konečně dorážíme do kempu Geech, který je ve výšce 3600 m.n.m. Jestli byl včerejší kemp plný, tak tento je přeplněný. A je jasné proč. Dá se sem totiž dojet auty. Sice jen terénními, ale pořád auty. Odhadem je tady něco okolo 40-50 stanů. A to nejen malých, ale i těch dost velkých, pro 8-10 lidí. My stavíme naše stany pohromadě a co nejdále od těch velkých a pak ještě směřujeme na vyhlídku, která se nachází cca půl hodiny od kempu, ve výšce 3750 m.n.m. Každý den tak překonávám svou maximální navštívenou nadmořskou výšku. Tady taky nacházím svojí první kešku v Etiopii a také v Africe.

 

 

Ještě chvíli čekáme na západ slunce a pak se za svitu čelovek vracíme do kempu. A jestli byly záchody v Sankaberu hrozné, tak tyhle se nedají slovy ani popsat. Ale jak už jsem psal, když musíš, tak musíš. Vybírám ten nejčistší, spíš ten nejméně špinavý a pos..ný a když z něj odcházím, tak jsem rád, že už to mám za sebou.

Celkem rychle se zase ochladilo a fouká silný studený vítr. Zahříváme se horkou polévkou, jíme večeři a po krátkém „brífingu“, kdy nám Getenet povídá o zítřejší etapě, odcházíme zase v cca 8 hodin spát. Tak snad tahle noc bude lepší než ta včerejší.

 

Simienské hory, 1. den | Simienské hory, 3. den