Simienské hory, 3. den

Přestože jsem doufal, že dnešní noc bude lepší než ta včerejší, moc se to nepovedlo. V kempu byl celkem velký hluk, výprava

z Estonska měla nějakou oslavu a asi i dost pili. Měli tam pěkně veselo. Ale spát se u toho nedalo.

Dnes nás čeká celkem náročná etapa a to z kempu Geech do kempu Chennek. Ten už by měl být podstatně klidnější než kempy, ve kterých jsme dosud byli.

Jitka s Petrem se necítí úplně nejlépe, tak si najímají muly s mulameny a cestou se povezou. Problém tohoto „cestování“ je ten, že v těch nejobtížnějších úsecích je potřeba slézt, jít pěšky a pak zase nasednout.

Ale dá se to pochopit. I ty muly si potřebují odpočinout a nezranit se. Představují totiž pro místní dost možná jedinou obživu.

Pomalu pokračujeme dále po náhorních plošinách porostlých trávou, sestupujeme do údolí, abychom pak zase mohli vystoupat na hřebeny a vrcholy a přicházíme do míst, kde je písek ze Súdánu rozptýlený ve vzduchu nejlépe viditelný.

Procházíme místy, kde je spousta obrovských lobélií a už se těšíme na obědovou pauzu. Opět máme Salomonem připravené balíčky a přestože pracuje ve velmi jednoduchých podmínkách, daří se mu připravit skvělé jídlo. Snídaně a večeře jsou teplé a obědy, jak vyplývá z těch balíčků, jsou studené.

Cestou vidíme v dálce jedno ze vzácným místních zvířat – vlčka etiopského. Bohužel než vyndám foťák, vlček mizí.

Vlček etiopský

Je velmi vzácná psovitá šelma žijící pouze v Etiopii. Je to jedna z nejmenších a nejohroženějších psovitých šelem světa, dosahující výšky pouze 60 cm. Pro svou podobnost s liškou byl dlouho označován jako liška habešská. Živí se lovem velkých hlodavců, ale patří také mezi mrchožrouty. Jeho populace je podobně jako u kozorožec walia odhadována na cca 500 ks.

Cestou nás čeká jeden z nejznámějších vrcholů a vyhlídkové místo Imet Gogo, ale dostat se tam nebude jen tak. Bude to stále z kopce, do kopce.

Imet Gogo

Je jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších vrcholů v Simienských horách. Vrchol se nachází v nadmořské výšce 3947 m.n.m. a k překonání čtyř tisíc metrů je to už jen kousek.

Z vrcholu je rozhled v okruhu 360° a bývá označován jako jeden z nejlepších  v Simienkách. Chvilku zde posedíme, užíváme si panoramat, a protože nás čeká ještě poměrně dlouhá a náročná cesta do kempu Chennek, vydáváme se na další cestu.

Postupně zase klesáme a stoupáme, potkáváme skupinku místních dětí, od kterých si kupujeme lahvovou kolu. Když jim vracíme prázdné lahve, málem se o ně poperou.

Okolo čtvrté konečně docházíme do kempu a stavíme stany. Místo není úplně ideální, ale budeme tu jen jednu noc, tak to

nějak přečkáme.

Kemp už není tak přeplněný a jsou zde dokonce i sprchy v jedné malé kamenné budově. Bohužel, neteče voda. Ale nedaleko teče malý potůček, tak si v něm alespoň myju nohy a trochu se oplachuji.

Dnešní etapa mi dala dost zabrat a necítím se úplně dobře. Možná je to i tou vysokou nadmořskou výškou. Kemp Chennek je totiž ve výšce 3600 m.n.m.

V šest hodin máme večeři, která je tentokrát v plechovém přístřešku. V přístřešku se sice topí, ale je plný kouře a štípou z toho oči. Dostáváme opět tři litry vody, kterou si musíme dezinfikovat a po večeři máme na přípitek červené víno. No, není nic moc, ale je to milá pozornost. Getenet nám povídá o zítřejší etapě, která bude nejtěžší z celého našeho putování. Čeká nás výstup na vrchol Ras (Mount) Bwahit. Kdo se na to nebude cítit, může jít jinudy a vrchol vynechat.

Ještě nás Getenet učí vyslovovat název místního kempu – Chennek. Nevyslovují to jako celek, ale jako „Č    enek“. Kupodivu to jde nejlépe mně a sklízím od místních pochvalu.

A jaká bude dnešní noc ? To se ukazuje poté, co jdeme spát. Po příchodu ke stanům je nacházíme zamrzlé, pokryté jinovatkou a to je teprve osm hodin. Rychle se převlékám do „spacích“ věcí a zalézám do spacáku.

Simienské hory, 2. den | Simienské hory, 4. den