Simienské hory, 4. den

Dnes nás čeká nejtěžší etapa našeho putování. Výstup na Mount Bwahit a následný sestup do kempu Sona. Kdo nechce, může výstup na vrchol vynechat a projít sedlem Bwahit a pokračovat do kempu.

Někteří z nás, Jitka, Petr a Jana této možnosti využívají a společně s Getenetem a jedním z ozbrojených průvodců se od nás v sedle odpojují a pokračují samostatně. Je ale potřeba si uvědomit, že sedlo se nachází v nadmořské výšce cca 4200 m.n.m. a tak už všichni máme nastoupáno 600 metrů z kempu.

Cestou vidíme jedno z poměrně vzácných místních zvířat, kozorožce Walia. Bohužel je daleko, ale i tak je to poměrně vzácné setkání.

Kozorožec Walia

Je zvíře, které žije pouze v horách v Etiopii, nejvíce  v Simienských. Je to ohrožený druh, podle odhadu jich zbývá asi jen 500 kusů. Dospělí samci dosahují hmotnosti 80 – 125 kg a jejich rohy mohou dosahovat délky až 110 cm.

A přestože to máme k vrcholu už jen něco přes 200 výškových metrů, čeká nás ještě poměrně náročné stoupání. Pohybujeme se v nadmořské výšce nad 4000 m.n.m., a tak je to pro nás dost obtížné. Hůře se nám dýchá a ten prudký výstup nás stojí dost sil. Ale …. jsme tam

Mount Bwahit

Je třetí nejvyšší hora v Etiopii s nadmořskou výškou mezi  4430 a 4437 m.n.m. (zdroje se různí). Je pouze o něco menší než nejvyšší hora Etiopie, Ras Dašen. Ten je se svou nadmořskou výškou 4550 m.n.m. pátou nejvyšší horou Afriky.

Po krátkém odpočinku na vrcholu, kde má svůj „krámek“ jeden z místních mladíků se vydáváme na sestup do kempu Sona. Ale to nás čeká ještě dlouhá cesta.

Cesta plná hlubokých údolí,

malých políček obdělávaných primitivním způsobem,

ale také milých, špatně oblečených dětí.

Toto děvče, nesoucí kanystr na vodu a pytel bůhví s čím, se k nám přidalo a šlo několik kilometrů s námi. Bohužel neuměla moc anglicky a tak jsme si s ní moc nepopovídali. Ale byla to milá společnost.

Potkáváme se se zbytkem výpravy, procházíme mezi políčky, na kterých se většinou pěstuje obilí

a blížíme se k místní škole, u které chce Getenet přespat. Nám se to ale nelíbí a chceme přespat v kempu Sona. Po chvilce dohadování tedy pokračujeme ještě nějakou dobu do kempu.

Konečně klidný kemp! Jsme tu totiž úplně sami a stany už máme postavené. V rámci úspory času nám totiž stany bourají a staví mulameni (vodiči mul). Bohužel můj stan je pro ně asi moc složitý a je postaven špatně. Nechápou, že červená tyčka patří do červených rohů a šedá tyčka do šedých rohů. Pokouším se jim to vysvětlit a jsem zvědavý, jestli to pochopili. Uvidíme zítra.

V té zděné budově je sprcha a záchod. Bohužel sprcha je opět mimo provoz a záchod … Možná zatím nejčistší, jaký jsme viděli.

Dnes jsme vystoupali z nadmořské výšky 3600 m.n.m. do výšky 4435 m.n.m. a poté sestoupali až do kempu Sona ve výšce 3050 m.n.m. Byl to celkem náročný den a tak už se těšíme do postelí, tedy do spacáků.

Simienské hory, 3. den | Simienské hory, 5. den