Simienské hory, 5. den

Dnešní noc jsem strávil ve větší pohodě, protože už nebyla taková zima. Přeci jen jsme už „jen“ ve třech tisících metrech nad mořem. A od dnešního dne už budeme jenom klesat. Samozřejmě, sem tam bude nějaký výstup, ale už to nebude tak

náročné. Dnešním cílem je kemp Mekarebya ve výšce 1900 m.n.m. Uff, musíme sestoupit o cca 1100 výškových metrů. Přestože je to jen sestup, i tak to bude náročné.

Ale dozvídáme se jednu dobrou zprávu. Budeme se koupat. Huráááá. Pořádně jsem se nemyl už čtyři dny. Veškerá naše hygiena je ta, že z přidělených tří litrů vody na pití si vyčistíme zuby, opláchneme obličej … a to je vše.

Ale, pozor, to koupání bude v horské bystřině. Takže čistá, průzračná, ale hooodně studená voda. Ale pořád je to voda.

Z našeho dnešního kempu je vidět vrchol Imet Gogo, ale protože jsme podstatně níže, díváme se na něj zespodu.

Vyrážíme tedy vstříc dnešnímu dobrodružství, necháváme na místě stany, o které se postará náš doprovod s mulami, který spal dneska poprvé poblíž nás. A pokud někoho zajímá, kde spí náš ozbrojený doprovod, tak je to venku. Ano, venku v té zimě. Nohy si dají do pytle, aby jim na ně nebyla zima a přikryjí se dekami. Takhle sedí celou noc a hlídají nás. Opravdu ? Možná.

Procházíme mezi políčky s kukuřicí a dokonce i s Teffem. Kdo četl článek, kde jsem popisoval Injaru, tak ano, to je ta obilnina, ze které se vyrábí. Pro místní je velice důležitá, protože Injara je jejich národní jídlo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečně se dostáváme do údolí, kde teče říčka, i když podle koryta je to v době dešťů pořádná řeka, která vytváří místy jezírka. Další informace, kterou dostáváme od Geteneta je ta, že u řeky bude komunita místních žen, od které si můžeme

koupit nějaké suvenýry a uvaří nám čerstvou kávu. Turisté jsou pro ně vítanou příležitostí, jak přijít k nějakým penězům.

 

Ale pro nás je stejně nejdůležitější to koupání. A pak se konečně dostáváme k místu, kde řeka vytváří jezírko, ze kterého pokračuje malým vodopádem, pod kterým se dá koupat.

Všichni už jsme nedočkaví, protože jsme se už několik dnů nemyli a tak se rychle svlékáme do plavek a hurá do řeky.

Sakra, to je ledárna. Ale sluníčko svítí, tak se pak ohřejeme. Pořádně se myjeme a rochníme se ve vodě. To je pohodička. Kdo už se vody nabažil, vylézá ven a ohřívá se na balvanech, kterých je tu spousta.

Máme na nich rozložené oblečení a hlavně ponožky. Dovedete si asi představit jak smrdí po celodenním nošení. Ale udělali jsme zde zajímavou zkušenost. Pokud necháme ponožky nějakou dobu na vzduchu, tak slunce a vysoká nadmořská výška, dostatek UV záření, udělají své. Ne, že by ponožky potom krásně voněly, ale aspoň už tak nesmrdí.

Dáváme si jídlo, kupujeme si od místních dětí kolu (pivo nemají) a těšíme se na odpolední kávu.

Místní ženy se shromáždily ve stínu nedalekého obrovského fíkovníku a tak se k nim přesouváme. Nejprve si dáme kávu, já ji tedy normálně nepiju, ale tady se to nedá, protože je káva národním nápojem Etiopie a pravděpodobně zde má i původ. Místní ji většinou připravují čerstvou tak, že opraží kávová zrna, pak je rozdrtí a nasypou do konvičky s horkou vodou. Tady používali k drcení prázdný náboj do minometu.

Káva je výborná, silná a zdejším zvykem je zvláštní způsob nalévání. Rozmístí na tácu hrnečky a do nich lijí kávu z velké výšky, cca z jednoho metru. To, že je káva rozbryndaná okolo, jim vůbec nevadí. A kávu nalévají třikrát. Také místní zvyk.

Potom nakupujeme nějaké suvenýry a domlouvání ceny se ujímá Getenet. Nechce, abychom jim platili sami. My si vybereme zboží, on s nimi domluví cenu a zaplatí jim penězi, které mu dáme. Zvláštní. Nějaké věci si také vybírám a v rámci ceny chci i fotky. Šlo by to i bez toho, ale … fotím si tedy přípravu kávu a místní dívky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čas k odchodu nadešel. Moc se nám ještě nechce, ale už musíme. Čeká nás ještě kus cesty. Pokračujeme chvíli podél řeky, kocháme se pohledy na majestátní štíty okolo nás a míjíme malá stáda dobytka.

Docházíme do jedné místní, malé a chudé vesničky, za kterou je prý kemp. Kemp tady v podstatě znamená jen místo, poblíž kterého je kamenný záchod. Naštěstí nemusíme nocovat v místních obydlích. Vypadají tak, že se každou chvíli zhroutí.

Stany už jsou postavené, ten můj zase samozřejmě špatně, a protože je do večeře ještě dost času, relaxujeme. Jednomu z místních mladíků kontrolujeme domácí úkol z angličtiny, kterou tady mají ve škole povinnou a čekáme na večeři. Po ní ještě chvíli posedíme a jdeme spát. Dnešní noc bude určitě podstatně teplejší. Jsme ve výšce cca 1900 m.n.m.

Simienské hory, 4. den | Simienské hory, 6. den