Simienské hory, 7. den

Probouzíme se celkem časně do našeho posledního dne v Simienkách. Budíček nám dnes obstaral místní kohout a jak

zjišťujeme, kokrhá úplně stejně, jako ti kohouti u  nás. Hrozně nahlas a moc brzy.

Opustit takové krásné místo, jako jsou Simienky, se nám moc nechce. Je tu božský klid, nádherná příroda, milí lidé … ale všechno jednou končí.

Dnes musíme dojít do města Adi Arkay a cesta to nebude moc náročná. Čeká nás asi tříhodinový pochod do města ležícího v nadmořské výšce 1600 m.n.m, tedy musíme klesnout asi o 300 metrů.

Cestou nás Getenet upozorňuje na jeden zajímavý strom. Je to Boswellia, česky kadidlovník a z jeho pryskyřice se vyrábí známé kadidlo. A protože je Etiopie silně křesťanská, kadidlo tu voní skoro na každém kroku. Pálí ho v barech, restauracích, kavárnách a dokonce i někde na ulicích. Ale jeho vůně je celkem příjemná a nějaké si také musíme pořídit domů.

Cestou se k nám přidává cca dvanáctileté děvče, které umí trochu anglicky. Vypráví nám, že jde na nákup na trh do Adi Arkay. Samozřejmě jde pěšky a má to asi tak dvě hodiny tam a dvě zpátky. Jde pro rajčata a kávu. No, chtěl bych vidět nějaké dítě u nás, jak jde na podobný nákup.

A jak je zde voda vzácná se přesvědčujeme u jednoho pramene. Je tady několik místních žen s kanystry a vodu nabírají. Voda je celkem špinavá, ale jim to asi nevadí. Bůhví, co s ní budou dělat.

Kolem nás je spousta obrovských fíkovníků, z nichž některé jsou využívány jako seníky. Je to celkem zajímavý způsob využití těchto stromů, ale seno je takto uloženě bezpečně a je chráněno před potulujícím se dobytkem. Spadané plody fíkovníků nádherně voní a místy se na nich „pasou“ opice.

A nejenom flora je zde zajímavá. Na své si přijdou i milovníci fauny, konkrétně ptáků. V křoví se schovává  zajímavě zbarvený ptáček, který se podle Geteneta anglicky jmenuje Cordon-bleu, česky asi Motýlek rudouchý.

A pak se na vlastní oči přesvědčujeme, že ne nadarmo je Etiopie kolébkou a velkým producentem kávy. Kousek od města je háj, ve kterém roste ve stínu jiných stromů spousta kávovníků. Jestli je již káva zralá nepoznáme, ale asi ne. To už by tu nebyla.

A pak už naše putování Simienkami končí. Přicházíme do města Adi Arkay. Není to moc velké město, ale stejně jako v ostatních etiopských městech je zde vidět velká chudoba. Míjíme polorozpadlé domky a přicházíme k hotelu, ve kterém si dáváme kávu a čekáme na odjezd do Gondaru. Abych si čekání zkrátil, vyrážím na trh koupit banány. Getenet mě však nenechá jít samotného, tak jdeme se Salomonem. Ten usmlouvá cenu a tak platím za kg banánů v přepočtu asi 16,-Kč.

Čeká nás asi šestihodinová cesta minibusem po místních cestách. Kvalita cest je zde velice rozdílná. Místy jsou pěkné, nové asfaltky, někde jsou rozpadlé, prašné, štěrkové cesty plné výmolů.

Loučíme se s Getenetem, našimi ozbrojenými strážci a odjíždíme směrem do civilizace – Gondaru.

Po příjezdu se vracíme do stejného ubytování, ze kterého jsme odjeli. Ostatně máme tady uschované naše věci, které jsme nebrali do Simienek. Podstupujeme očistnou proceduru. Naše bágly a boty jsou otřeny, aby na nich nezůstaly blechy od mul a po asi sedmi dnech se sprchujeme a těšíme se na postel.

Večer jdeme brzy spát, ráno nás čeká odlet z Gondaru.

Simienské hory, 6. den | Lalibela